Poslanec Lukáš Černohorský navrhnul na státní vyznamenání Luďka Maděru, občana Zlína, který si usmyslel, že naučí české úřady dodržovat zákon o svobodném přístupu k informacím. Po dvaceti letech trpělivého úsilí a několika soudních sporech se stal legendou. Dodnes se na něj obrací občané, kterým úřady vydat informace odmítly. Největší mediální pozornosti se mu dostalo, když z prezidentské kanceláře po dlouhém boji vymohl informace o výši platů jejích zaměstnanců Vratislava Mynáře, Jindřicha Forejta a Jiřího Ovčáčka. Tím ale rozhodně neskončil.

„Luděk Maděra je u nás průkopníkem v boji za práva na informace a díky své dlouhodobé práci a neústupnosti dosáhl dvou průlomových rozsudků, na které se žadatelé o informace odvolávají dodnes. Během svého asi dvacetiletého úsilí se nikdy nevzdal svého práva na informace, ať už jde o odměny úředníků z Hradu, ministerských náměstků či zaměstnanců krajských úřadů. S trochou nadsázky lze říci, že v tomto ohledu změnil historii a přepsal pohled na to, jaké informace mohou lidé od úřadů žádat. Na pana Maděru se obracejí i dnes občané s tím, že jim úřady odmítly informace poskytnout a on pak žádá za ně. Když se totiž na žádosti objeví jméno Maděra, je to jako by se rozblikaly varovné kontrolky. Úředníci vědí, že pokud mu informaci neposkytnou hned, budou to muset udělat později na základě rozhodnutí soudu,” vysvětluje své důvody k nominaci Lukáš Černohorský.

„Luděk Maděra stráví psaním žádostí, odvolání a zpracováváním došlých informací stovky hodin. Na začátku jeho příběhu stojí osobní zkušenost s pochybným hospodařením úřadu, kde byl zaměstnán. Stojí mimo jiné za dvěma precedentními rozsudky Nejvyššího správního soudu ohledně povinnosti úřadů poskytovat veřejnosti informace o platech a odměnách svých úředníků. První ze zmiňovaných judikátů byl vydán již v květnu 2011, ale spousta úřadů tvrdila, že se s ním neztotožňuje, a že není dostatečně odůvodněný. Soud tedy o tři roky později vydal další rozsudek, který zabírá 34 stran a je velice detailní. Na základě těchto precedentů se definovalo, za jakých okolností se mají zveřejňovat platy úředníků, kteří jsou vlastně příjemci veřejných prostředků,” popisuje Lukáš Černohorský.

Na všechny právní spory ohledně práva na informace vynakládá pan Maděra své vlastní finance. Všechno vymožené odškodné přitom daroval na veřejně prospěšné účely. Piráti považují právo občanů na informace za naprosto zásadní demokratický nástroj veřejné kontroly a v minulosti už několikrát zabránili legislativním snahám jiných politických stran toto právo omezit. Sami pirátští poslanci pravidelně zveřejňují na internetu svoje platy, smlouvy i průběžné financování klubu. Pirátská strana také používá výhradně transparentní účty. „Právě díky možnosti dožadovat se informací ze strany běžných občanů se odhalily pochybná výběrová řízení a veřejné zakázky, které by jinak zůstaly veřejnosti skryty,” dodává Lukáš Černohorský.